4měsíční mourečkové Winetou a Manitou hledají nové domovy.

Apač už domov našel. 

Mourečkové Winetou a Manitou hledají nové domovy.                                                                    Trojice kočičích kluků ke mně přišla, když jim byl asi měsíc. A protože od prvního okamžiku řvali jak parta indiánů, dostali indiánská jména: Apač, Vinnetou a Manitou. Brzy po tom ale začaly potíže spojené se začervením, kluci hubli, místo aby přibírali. První na kapačce skončila jejich maminka Nšoči, koťata ale byla na kanylování moc malá, tak dostávala jen podkožní infuze. 

Apač na tom byl nejhůř, jednu dobu jsem už nevěřila, že to zvládne. Ale ne nadarmo má na čumáčku nejvýraznější bojové malování - bílé odznaky. Dokázal se z toho vylízat, velikostí bráchy sice ještě nedohnal, to mu ale vůbec nebrání s nimi závodit v překážkovém běhu a šplhu po záclonách. Ze všech bráchů je největší závislák na lidech, možná proto, že jsem s ním strávila nejvíc času.

Vinnetou je malej méďa. Je nejchundelatější, nemá žádné bílé odznaky. Zbožňuje hlazení a drbání na bříšku, ocumlává přitom konečky prstů. 

Manitou prošel nemocí asi nejsnáze, je největší a nejživější. Má bílou skvrnu na čumáčku a bílé tlapky. Pořád mi bere kolíčky, gumičky, když uloví smotané ponožky, zdrhá s nimi v tlamě a vrčí na všechny strany. 

Všichni tři už jsou po zdravotní stránce v pořádku, jsou poprvé naočkovaní a odčervení. Všichni jsou společenští, v novém domově potřebují parťáka na hraní, jinou mladší kočku nebo hodného pejska. Nejraději by ale měli kámoše svého věku, uvidíte, že dvě koťátka přinesou čtyřnásobek radosti a polovinu starostí než jen jedno. Za příspěvek na péči, jen očkování a odčervení.