Novinky
8. listopadu 2025 - Zveme srdečně všechny zájemce o kočičku i naše příznivce a podporovatele - naše tradiční umisťovací výstava koček bez domova už 25. v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK. Zůčastní se opět několik kočičích útulků, nabízet budeme koťátka a dospělé kočky s veterinárním osvědčením. Vítáme i návštěvníky, kteří přijdou, aby podpořili útulky v jejich péči o bezprizorné kočky.
Osvojitelé Jeníka (u nás Honzíka Chlupáčka) napsali, jak se Jeník má. Původně nedotýkatelný, až nepřátelský Honzík nyní
Chlupáč Janek, aneb příběh jednoho divocha
Jsem kocour Jeník a tento příběh je o mně. Před nějakým časem jsem se toulal venku u rybníka. Měl jsem tam své oblíbené místečko, kde jsem se mohl schovat mezi trávou a pozorovat vodu. Ale i když to místo bylo krásné, cítil jsem se sám. Byl jsem bázlivý kocour, který nevěřil lidem. Měl jsem pocit, že mě někdo vyhodil, jako by mé srdce roztrhal na kusy.
Nějaký čas jsem žil na ulici, snažil jsem se najít jídlo a útočiště, ale většinou jsem se krmil jen odpadky. Nikdo mi nedal šanci. Když mě konečně našli z útulku, myslel jsem si, že to bude začátek nového života. Ale můj strach byl moc velký na to, abych mohl začít zase někomu důvěřovat. Čas plynul a já zůstával dál v útulku.
Už jsem ani nedoufal, že se někdo objeví. Ale jednoho večera se stalo něco nečekaného. Dva dvounožci přišli na výstavu. Vypadali přátelsky a já jsem v sobě cítil jakýsi záblesk naděje. Možná, že tentokrát to bude jiné. Ale když se ke mně přiblížili, strach mě ovládl. Syčel jsem na ně, jako bych chtěl říct: "Odstupte! Nechci, abyste mi ublížili!"
Doma jsem nechtěl jíst, ani se na ně podívat. Cítil jsem se jako v pasti, znovu a znovu jsem si říkal, že lidé mi nikdy nebudou rozumět. Ale oni byli trpěliví. Neodcházeli, jen seděli na zemi a mluvili na mě něžně. Postupně jsem si uvědomil, že je jejich hlas klidný a uklidňující. Možná, že bych jim mohl dát šanci...
Po několika pokusech a s trochou odvahy jsem se odvážil znovu přiblížit. A pak, po pár dnech, se stalo něco úžasného. Cítil jsem, jak se mi srdce otevírá. Začal jsem se k nim přibližovat, a oni mě hladili. Přišlo mi to tak zvláštní, ale zároveň příjemné.
Až jednoho dne jsem si uvědomil, že už se nebojím. Uvěřil jsem jim. Byli mými novými lidmi, mým novým domovem. Teď už se nebojím, když přicházejí. Místo toho se těším na každý den s nimi. Naučil jsem se, že láska může být silnější než strach. A tak jsem se stal šťastným kocourem, který už nikdy nebude sám.
V útulku jsem ale nechal spoustu kámošů, máma říkala, že si je všechny vzít domů nemůžeme. Každý z těchto chlupáčů má v sobě sílu a touhu po lásce, kterou mohou nabídnout. Možná se to zdá téměř nemožné, ale právě ti, kteří prošli největšími útrapami, dokážou milovat nejupřímněji. Když se rozhodnete otevřít své srdce a dát šanci jednomu z těchto ztracených duší, můžete změnit nejen jeho život, ale i ten svůj. Dejte šanci chlupáčovi z útulku – může to být začátek krásného příběhu pro vás oba.
Má to smysl.
Mourovaný asi 1roční kocourek byl nalezený zraněný, nemohl ovládat zadní nožky, tahal je za sebou. Tak se pohyboval. Vypadá to, že ho srazilo auto v Prokopském údolí. Po týdnu kocourek zadními nožkami hýbe, ale nožky ho neudrží. Po dalším vyšetření vetem ortopédem vyšetřila kocourka veterinářka, která praktikuje fyzioterapii pro zvířata. Přidala Tomíkovi masáže, hydroterapii a kšandičky na podporu zadní části těla -Walkin´ Pets. Kocourek baští dobře. 2x týdně zatím jezdíme s kocourkem na masáže. Sílí a zlepšuje se.