2025_ 2.2._2,ledna_2024 23.12. Jak se má JENÍK (HONZÍK CHLUPÁČEK u nás)
Jak se mají » 2025_ 2.2._2,ledna_2024 23.12. Jak se má JENÍK (HONZÍK CHLUPÁČEK u nás)
2.2.2025
Chlupáč Janek, aneb příběh jednoho divocha
Jsem kocour Jeník a tento příběh je o mně. Před nějakým časem jsem se toulal venku u rybníka. Měl jsem tam své oblíbené místečko, kde jsem se mohl schovat mezi trávou a pozorovat vodu. Ale i když to místo bylo krásné, cítil jsem se sám. Byl jsem bázlivý kocour, který nevěřil lidem. Měl jsem pocit, že mě někdo vyhodil, jako by mé srdce roztrhal na kusy.
Nějaký čas jsem žil na ulici, snažil jsem se najít jídlo a útočiště, ale většinou jsem se krmil jen odpadky. Nikdo mi nedal šanci. Když mě konečně našli z útulku, myslel jsem si, že to bude začátek nového života. Ale můj strach byl moc velký na to, abych mohl začít zase někomu důvěřovat. Čas plynul a já zůstával dál v útulku.
Už jsem ani nedoufal, že se někdo objeví. Ale jednoho večera se stalo něco nečekaného. Dva dvounožci přišli na výstavu. Vypadali přátelsky a já jsem v sobě cítil jakýsi záblesk naděje. Možná, že tentokrát to bude jiné. Ale když se ke mně přiblížili, strach mě ovládl. Syčel jsem na ně, jako bych chtěl říct: "Odstupte! Nechci, abyste mi ublížili!"
Doma jsem nechtěl jíst, ani se na ně podívat. Cítil jsem se jako v pasti, znovu a znovu jsem si říkal, že lidé mi nikdy nebudou rozumět. Ale oni byli trpěliví. Neodcházeli, jen seděli na zemi a mluvili na mě něžně. Postupně jsem si uvědomil, že je jejich hlas klidný a uklidňující. Možná, že bych jim mohl dát šanci...
Po několika pokusech a s trochou odvahy jsem se odvážil znovu přiblížit. A pak, po pár dnech, se stalo něco úžasného. Cítil jsem, jak se mi srdce otevírá. Začal jsem se k nim přibližovat, a oni mě hladili. Přišlo mi to tak zvláštní, ale zároveň příjemné.
Až jednoho dne jsem si uvědomil, že už se nebojím. Uvěřil jsem jim. Byli mými novými lidmi, mým novým domovem. Teď už se nebojím, když přicházejí. Místo toho se těším na každý den s nimi. Naučil jsem se, že láska může být silnější než strach. A tak jsem se stal šťastným kocourem, který už nikdy nebude sám.
V útulku jsem ale nechal spoustu kámošů, máma říkala, že si je všechny vzít domů nemůžeme. Každý z těchto chlupáčů má v sobě sílu a touhu po lásce, kterou mohou nabídnout. Možná se to zdá téměř nemožné, ale právě ti, kteří prošli největšími útrapami, dokážou milovat nejupřímněji. Když se rozhodnete otevřít své srdce a dát šanci jednomu z těchto ztracených duší, můžete změnit nejen jeho život, ale i ten svůj. Dejte šanci chlupáčovi z útulku – může to být začátek krásného příběhu pro vás oba.
Má to smysl.
Barbora H.
2.1.2025
Dobrý den,
posílám další novinky z nového domova kocourka Jeníka. Nemám tolik co na psaní, tak si pomohu videem ze silvestrovské půlnoci, asi nám chtěl dát dáreček😁
Jinak už papá pravidelně a snad dobře - za den jedna dvě kapsičky, jak kdy + vařené maso/šunka. Kapsičky dáváme nejčastěji Purina One, CARNILOVE nebo Felix.
Granulky zatím moc nechce - nemáte nějaké doporučení, které by mu mohli chutnat? zkoušeli jsme nějaké značky z Pet centra, ale na všechny se nám vyprd.
Pije a na záchůdek chodí pravidelně.
Silvestr dal na pohodu bez povšimnutí. Ale pořád je v domě ostražitý ze zvuků a pohybů. Bude to chtít ještě hodně trpělivosti.
Ven ho samozřejmě pouštět vůbec nebudeme, možná v létě pod dohledem na zahradě a na kšírách, uvidíme podle toho jak se aklimatizuje.
Zdraví v novém roce přejeme!
23. 12. 2024, 13:49
Novinky o kocourkovi Honzíkovi (Jeníkovi)
Dobry den. Mam jen drobné info k Honzíkovi: Jeník je stále bázlivý a schovává se, ale už alespoň papká. Nejčastěji mu dáváme masicko kuřecí, šunku nebo parky. Občas si vezme i kapsicku. Na záchod chodí už pravidelně. Do pelisku zatím ne. Nejčastěji je zalezlý pod kredencí a večer spí na topení. Uz se nechá občas podrbat. Tak zůstáváme dál trpěliví. Přejeme krásné a klidné Vánoce.
H.