2017 03.25._2016 12.17._10.28._10.12. Jak se má želvovinová Rozárka

Jak se mají » 2017 03.25._2016 12.17._10.28._10.12. Jak se má želvovinová Rozárka

 

Kočka z útulku , první hodiny :

 

Máme želvovinovou kočku Rozárku. Celou cestu autem mňoukala a lomcovala tlapou mřížkou v přepravce. Doma zalezla pod skříň, tak jsem jí tam dala pelíšek a ona ho hned obsadila. Misky jsem dala hned k pelíšku, ale jídla se zatím nedotkla. Ale položila jsem tam i kousek šunky a ten za chvilku zmizel. Lehla jsem si na zem a zkoušela ji hladit, tak držela. Uvidíme zítra.

 

A z útulku mám zranění, když jsem hladila jednu Zrzku a ona se tvářila, že se jí to líbí, najednou mě kousla, že mi tekla krev a mám na ruce modřinu. V útulku narváno, hlavně koťaty.

 

D

 

Kočka , den druhý:

 

Rozárka v noci nelenila a tropila velký hluk. Ráno mistička vyjedená a na podlaze v kuchyni dva shozené květináče s parapetu, takže hlína, africké fialky a to vše proloženo kuličkami hroznového vína a jablky, původně v misce na stole. Rozárka nebyla k nalezení, ale nakonec spatřena v koutě pod druhou skříní, kam je blbě vidět. Nicméně se mi ji podařilo vylákat na chvíli ven a to se zase nechala hladit.
Pokračování zítra

 

alší zpráva zítra, howgh. :)

 

Zpráva kočce, den třetí:

 

včera jsem půlku dne proseděla před skříní a hovořila na schovanou kočku a zkroucená jak paragraf jsem ji hladila. Odpoledne vykoukla hlava a když jsem ji hladla dál, tak vylezla celá kočka. Potom mě párkrát obešla kolem dokola a drcala hlavou,že chce ještě. Ale za chvilku zase zalezla, tak se to opakovalo až do večera a vždycky vylezla o kousek dál a potom se prošla i po mém pokoji a to se mi ji podařilo vyfotit. Večer, když přišla rodinka s dětmi na večeři, už zase byla zalezlá. Ale v noci klid, ráno vše na svém místě. A dneska ráno vylezla dobrovolně a dokonce vyskočila ke mně na postel. Myslím, že si zvykne rychle a bude to mazel

 

Zpráva o kočce, den čtvrtý:

 

za chvilku nebudu mít o čem psát. Rozárka mi krásně vytřela všechny pavučiny pod tou skříní, pod kterou nedosáhnu. Včera už tam trávila míň času, spíš podnikala krátké výlety po kuchyni a mém pokoji, kde si mapovala případné dobré úkryty. To se jí povedlo, protože mi trvalo, než jsem ji objevila pod válendou. Dobrý je,že zatím neleze nahoru na skříně. Vydatně pojedla, ráno dostala kousek syrového masa, potom několikrát vyjedla svou mističku a večer krásně loudila, když mladí přišli i s dvěma dětmi na kuře. Přežila i halekání dvouletého vnuka, který se ji snažil vydolovat zpod skříně, což se mu povedlo. A ani se po něm neohnala, je to fakt hodná kočka. A dnes ráno ke mně vyskočila do postele

 

 

Zpráva o kočce, den pátý :

 

včera jsem psala o tom, jak si Rozárka hledá úkryty. A fakt jeden našla. Dělala jsem něco u linky v kuchyni a chtěla dát kočce kousek masa, ale Rozárka nikde, prostě zmizela. A tak já se svými 96 kg živé váhy jsem prolezla kuchyň i pokoj po kolenou, koukla pod všechny skříně, pod válendu, odtáhla jsem psací stůl, odtáhla ledničku, koukla za linku, potom na všechny skříně nahoru a kočka nikde, prostě se vypařila. A když bylo všechno vzhůru nohama, uslyšela jsem šramot za knihovnou, ale tam jsem koukala a nic tam nebylo. Tak jsem tu knihovnu povytáhla ještě o kus dál a kočka byla schovaná dole v tom soklíku, který je zezadu prázdný, přikládám fotku. Rozárka se vynořila, protáhla a vypadala vítězně.
Večer si vlezla se mnou do postele, jako že bude spát se mnou. Ale to já nechci, abych se v noci probudila a kočka se mi procházela po hlavě, tak jsem ji zavřela v kuchyni, kde má svůj pelíšek. Ve čtvrt na čtyři ráno mě probudilo velké mňoukání a bušení na dveře, vstala jsem a pustila ji dovnitř. Tam až do rána různě štrachala, chodila po mně , drcala hlavou, až jsem zjistila, že má vyjedenou misku a právě umírá hlady. Nakrmila jsem ji a potom byl už klid. Myslím, že Rozárka už si zvykla


 

zpráva o kočce Rozárce:

Toto je poslední denní hlášení, dále budu popisovat jen mimořádné události ze života kočky. Rozárka už je plně domestikovaná, dělá všechny obvyklé kočičí věci, právě teď mi překáží v psaní, protože se chce procházet po klávesnici sem a tam. Přes den spí ve svém nejmilejším úkrytu pod knihovnou, ale večer, když je nás tu nejvíc, tak vystartuje ven, prokličkuje po kuchyni a zase se schová. Vykukuje jen pátravě hledící hlava a čeká na další vhodný okamžik k přepadení. K dětem je vstřícná a nevadí ji ani hlazení proti srsti. Ráda sedí na radiátoru a kouká ven. Večer si vlezla ke mně do postele a u hlavy mi usnula. Potom byla přemístěna na noc do kuchyně a ani neprotestovala.
Takže Rozárka je už úplně naše :) howgh

 

 zpráva z 28.10.

Posílám další zprávu o Rozárce a fotku v rodinném okruhu :-)

Jsem idiot. Včera jsem už usínala a uvědomila jsem si, že jsem nevytáhla z mrazáku maso na vaření na příští den. V polospánku jsem z mrazáku vytáhla filé z tresky, takové ty bločky, dala to na linku a nějak pozapomněla na to, že máme zase kočku. Rozárka k ránu nelenila, odstranila promáčený papírový obal a celý jeden bloček tresky zmizel. Kočka se ráno tvářila neproniknutelně a odmítla snídat. No a já budu za trest bez ryby
 
T. M.

zpráva ze 17.12.2016

Moc Vás všechny zdravím a přikládám pár aktuálních fotek Rozárky, která se u nás definitivně zabydlela tím, že dělá obvyklé kočkám zakázané věci : chodí na kuchyňskou linku, sídlí na stole, když si v posteli čtu, sedí mi na břiše a bere mi knihu,  prochází se mi po klávesnici počítače :-) Máme ji všichni moc rádi a jsme Vám vděčni za takovou úžasnou kočičku.
T. M.

zpráva z 25.3.2017

Rozárka se postavila do vedení odporu pokud jde o návštěvu veterináře. Veterinář je můj letitý kamarád a dojíždí léčit všechny moje kočky už dvacet pět let - a že těch koček už bylo ! Sám má doma asi 10 koček a letité zkušenosti. Ale Rozárka má asi strašné zkušenosti za sebou, protože, co předvedla, jsem ještě nezažila (nebo spíš už zapomněla). Asi před 14 dny potřebovala odčervit. Rozárku se nám podařilo vypáčit zpoza knihovny a já jsem se ji pokoušela držet, zatímco jí byla otvírána tlama a dlouhou pinzetou vložena tableta až do krku. Tableta okamžitě vylétla velikým obloukem ven a Rozárka kousla nejdřív veterináře a potom mě. Pokus s tabletou už jsme neopakovali a odčervení bylo provedeno vmasírováním léku do kožichu.
Asi za týden začala kýchat hnusné zelené hleny a málo jedla. Veterinář přijel už s připravenou injekcí s antibiotiky a Rozárku se nám podařilo zavřít v kuchyni, kde lítala z jednoho kouta do druhého a po delší době se nám podařilo ji chytit a píchnout, ale jen půl dávky, protože zařvala a opět nás oba pokousala. Za dva dny bylo nutno dávku zopakovat a to už jsem pro nás nachystala kožené rukavice. Rozárka už věděla, co se chystá, tak zase začal hon na kočku. Tentokrát dostala plnou dávku, ale podařilo se jí nás aspoň poškrábat na nechráněných místech.
Potom se schovala za pračku, kde trucovala do večera. Ještě ráno zůstala pod skříní a nenechala na sebe sáhnout, dokonce na mě syčela. Ale potom se postupně dostávala do normálu a teď už je to zase milá hodná kočička.
Hlavně nesmí onemocnět !!!!!:)


Tak Vám posílám zase jeden příběh, co jsem psala na Facebook. Vzpomínala  jsem na paní Soběslavskou, která jen tak mezi řečí drapne kočku, nacpe jí tabletu do krku a tableta v kočce zůstane - máte mou hlubokou úctu.

Jinak se má Rozárka dobře, spí se mnou v posteli, ale vůbec netouží chodit ven, i když nechám otevřené dveře, jen zdálky pozoruje.

Všechny Vás moc zdravím a často koukám na vaše stránky, které kočky se podařilo umístit a za každou mám radost.
T.M.